koncovka

English

Noun

koncovka (plural koncovkas)

1. A kind of overtone fipple flute with no finger holes from Slovakia.

Czech

Etymology

From konec +‎ -ovka.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkont͡sofka]
• Rhymes: -ofka

Noun

koncovka f

1. (grammar) inflectional suffix
2. (chess) endgame
3. (computing) extension (of a file name)

   Synonym: (less common) přípona

Declension

Declension of koncovka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	koncovka	koncovky
genitive	koncovky	koncovek
dative	koncovce	koncovkám
accusative	koncovku	koncovky
vocative	koncovko	koncovky
locative	koncovce	koncovkách
instrumental	koncovkou	koncovkami

See also

• přípona f
• předpona f

Further reading

• “koncovka”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “koncovka”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “koncovka”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)