konec

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Etymology[edit]

From Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

konec m

  1. end (extreme part)
  2. (dated) end (purpose)
    • 1923, ===External links===
  • konec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • konec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Zákon na ochranu republiky:

Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

Declension[edit]

Antonyms[edit]

Related terms[edit]


Serbo-Croatian[edit]

Etymology[edit]

From Proto-Slavic *konьcь.

Noun[edit]

konec m

  1. (Kajkavian) end
  2. (Kajkavian) thread

Related terms[edit]


Slovene[edit]

Etymology[edit]

From Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

kônec m inan ‎(genitive kônca, nominative plural kônci)

  1. end (extreme part)
  2. part
    Na drugem koncu sveta.
    On the other part of the world.
  3. tip (of one's tongue)

Declension[edit]

Antonyms[edit]

Related terms[edit]