můj

See also: muj

Czech

Etymology

Etymology tree

Proto-Indo-European *móyos

Proto-Balto-Slavic *majas

Proto-Slavic *mojь

Old Czech mój

Czech můj

Inherited from Old Czech mój, from Proto-Slavic *mojь .

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmuːj]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: můj

Pronoun

můj

1. (possessive) my, mine

Declension

Declension of můj (irregular)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	můj		má, moje	mé, moje
genitive	mého		mé, mojí	mého
dative	mému		mé, mojí	mému
accusative	mého	můj	mou, moji	mé, moje
locative	mém		mé, mojí	mém
instrumental	mým		mou, mojí	mým
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	mí, moji	mé, moje		má, moje
genitive	mých
dative	mým
accusative	mé, moje			má, moje
locative	mých
instrumental	mými, mýma1

¹This form is used when describing dual nouns, e.g. očima, rukama.

See also

• já
• my
• on
• ona
• ono
• oni
• ty
• vy

Further reading

• “můj”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “můj”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “můj”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026