referent

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

English[edit]

English Wikipedia has an article on:
Wikipedia

Etymology[edit]

refer +‎ -ent

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

referent (plural referents)

  1. (semantics) The specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes.
  2. That which is referenced.

Derived terms[edit]

Related terms[edit]

Translations[edit]

Further reading[edit]

Anagrams[edit]


Catalan[edit]

Noun[edit]

referent m (plural referents)

  1. (linguistics) referent

Adjective[edit]

referent (feminine referenta, masculine plural referents, feminine plural referentes)

  1. referencing, referring

Derived terms[edit]


Czech[edit]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

referent m

  1. This term needs a translation to English. Please help out and add a translation, then remove the text {{rfdef}}.: a person in a certain role
  2. referent (the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes)
    • 1990, Helena Běličová, ‎Ján Sedláček, Slovanské souvětí:
      Neurčenost referentu je totiž v tázací větě impulsem pro adresáta, aby referenční neurčenost - aspoň z hlediska mluvčího - odstranil.
    • 1992, Slavia, Volume 61:
      Determinovaná NP je obvykle definována jako referenčně užitá NP, která presuponuje existenci referentu ve společném univerzu promluvy mluvčího a adresáta (neboli v řečové situaci, na komunikační scéně).
    • 1992, Naše řeč:
      Jsou-li determinátory v singuláru, mohou, podle kontextu, odkazovat bud k jedinému referentu, anebo k většímu počtu referentů.
    • 1999, Vladimír Havlík, Mezi jazykem a vědomím:
      Bezpochyby neřeknu, že nerozumím tvrzení „Braque inicioval kubismus" jen proto, že je mi dostupný nanejvýš deskriptivní způsob identifikace referentu jména „Braque".
    • 2002, Česká literatura, Volume 50:
      Eliminace referentu (de facto jeho vykázání mimo oblast významového směřování) se stala programní součástí saussurovské strukturální sémiotiky.
    • 2013, Lenka Gulová, ‎Radim Šíp, Výzkumné metody v pedagogické praxi:
      Pro rozpoznání referentu (předmětu reálného světa) je podmínkou sjednaná konvence mezi mluvčími. Pojmenování referentu je sociálním činem vznikajícím na rovině sémantiky.

See also[edit]

Related terms[edit]

Further reading[edit]


Danish[edit]

Noun[edit]

referent

  1. referent (thing which word denotes)

Declension[edit]


Latin[edit]

Verb[edit]

referent

  1. third-person plural future active indicative of referō

Lower Sorbian[edit]

Etymology[edit]

Borrowed from German Referent, from Latin referēns, present participle of referō.

Noun[edit]

referent m (feminine equivalent referentka)

  1. speaker (one who makes a speech to an audience)

Declension[edit]